Přírodní památka Kienberg severně od Mušlova ukrývá fosilie mořských živočichů z období miocénu. Vedle ulit a lastur se tu zachovaly také drobné kůstky ryb a žraločí zuby. Nad písčitými vrstvami dnes rostou stepní trávníky s křovinami a žijí vzácní motýli i samotářské včely a vosy. Zkameněliny si však návštěvníci bez souhlasu ochrany přírody odnášet nesmějí.
V tomto článku
Kienberg patří k místům, na nichž se mořská minulost jižní Moravy zachovala i mimo nápadné bílé skály Pálavy. Před přibližně patnácti miliony let poklesla podél geologických zlomů oblast na jejím východním úpatí a do vznikající vídeňské pánve proniklo tropické moře. Na dně se postupně ukládaly vrstvy se zbytky živočichů, kteří v něm žili. Později se podmínky měnily a po moři následovalo jezero. Dnešní písčité odkryvy tak nesou doklady prostředí, které se současné krajině vinic a polí vůbec nepodobalo. Nejde přitom o stejně staré usazeniny, z nichž pocházejí druhohorní vápence pálavských kopců.
Mořské schránky se zachovaly v písčité půdě
Ve zdejších nálezech jsou zastoupení mořští plži, mlži i drobní dírkonoši. K dalším pozůstatkům patří otolity, malé útvary ve sluchovém ústrojí ryb, a občas se v píscích objevily také žraločí zuby. Význam lokality tedy nevychází pouze z jedné nápadné zkameněliny, ale z rozmanitosti někdejšího mořského života. Časté nálezy mušlí daly jméno i nedalekému Mušlovu. Samotná přírodní památka má rozlohu přibližně 7,62 hektaru a leží v nadmořské výšce 207 až 247 metrů. Chráněná je od ledna 1996 a vedle paleontologického naleziště zahrnuje také stepní lada s roztroušenými křovinami.
Písčité stěny obývají i dnešní živočichové
Pískové podloží neslouží jen jako záznam dávné minulosti. Osluněná místa bez souvislého rostlinného krytu využívají samotářské včely a vosy, zatímco ve stěnách bývalých zemníků hnízdí vlhy pestré. Křoviny vytvářejí prostředí pro ťuhýka obecného a pěnici vlašskou. Z motýlů se na Kienbergu vyskytuje také hnědásek černýšový a bourovec trnkový, jehož housenky spřádají hedvábná hnízda na osluněných hlozích. Step hostí kavyl Ivanův a vzácnou violku obojetnou, vlhčí jižní okraj zase vstavač vojenský. Tyto druhy ale nejsou příslibem toho, co člověk uvidí během jediné podzimní návštěvy; kvetení i aktivita hmyzu mají svou sezonu.
Podobu místa pomáhá udržovat pravidelná péče. Travnaté plochy se kosí nebo přepásají a odstraňují se invazní dřeviny, například akát. Přibližně jednou za pět až deset let se upravuje také stěna zemníku, aby zůstala vhodná pro hnízdění vlh. Zdánlivě opuštěná pískovna tak nezůstává zcela bez zásahů. Ochrana současně zahrnuje stepní porosty, písčité plochy i samotné naleziště. Právě jejich střídání umožňuje, aby se vedle fosilií zachovalo také prostředí pro živé druhy vázané na suché a teplé svahy.
Cesta vede od Mušlova, sběr potřebuje souhlas
Výchozím místem pro pěší návštěvu je Mušlov, nikoli Popice. Kienberg leží severně od osady a přístup k němu popisuje neznačená polní pěšina od Mušlovského horního rybníka. Konkrétní stav pěšiny ani případná místní omezení nejsou pro dnešní den potvrzené. Ochranné podmínky přitom rozlišují prohlížení krajiny a zásah do naleziště. Sběr zkamenělin je v přírodní památce i jejím ochranném pásmu vázaný na souhlas příslušného orgánu ochrany přírody. Stejný souhlas potřebují také geologické práce spojené se zásahem do území. Nalezená ulita proto není automaticky suvenýrem, který si lze odnést domů.
