Před čtvrtstoletím začala brazilská rodina obnovovat území, kde po původním tropickém lese zůstaly pastviny. Během let zde vysadila stovky tisíc původních stromů a pomohla obnovit mokřady. Výsledek není vidět jen na fotografiích zelené krajiny. Do oblasti se začali vracet také vzácní živočichové.

Obnova lesa není otázkou jediné sezony

Nicholas a Raquel Lockeovi se v roce 2001 podíleli na založení přírodní rezervace Reserva Ecológica de Guapiaçu v brazilském státě Rio de Janeiro. Projekt navázal na pozemky, které rodina vlastnila po generace, a postupně začal obnovovat části Atlantického pralesa poškozené dlouhodobým hospodařením. Podle dříve zveřejněných údajů zde bylo vysazeno nejméně 840 tisíc původních stromů na stovkách hektarů. Novější údaje samotné rezervace už uvádějí více než milion vysazených sazenic, takže čísla se liší podle období, ke kterému se vztahují.

Důležité nebylo pouze vysadit co nejvíce stromů. Pracovníci obnovovali také mokřady a vytvářeli propojení mezi oddělenými částmi lesa. Tím vznikaly podmínky pro přirozený pohyb živočichů a šíření rostlin. Obnova krajiny totiž není jen o počtu stromů, ale také o fungujícím ekosystému.

Tapíři se vraceli s pomocí ochránců přírody

Jedním ze symbolů projektu se stal tapír jihoamerický, velký býložravec, který v této části Brazílie dlouho chyběl. Jeho návrat však nebyl pouze spontánním příchodem z okolního lesa. Od roku 2017 probíhá program řízeného vypouštění, díky němuž se zvířata do rezervace vrátila a začala se zde rozmnožovat.

Tapíři se živí mimo jiné plody a při pohybu krajinou rozšiřují semena rostlin. Právě tím mohou pomáhat dalšímu přirozenému obnovování lesa. Brazilský příběh ukazuje, že dlouhodobá péče o krajinu může přinést výsledky, které nelze měřit po jednom nebo dvou letech. Zároveň připomíná, že některé druhy potřebují k návratu aktivní pomoc člověka.