Vatikán připomíná čtyři sta let od vysvěcení dnešní baziliky svatého Petra. Monumentální chrám je proslulý Michelangelovou kupolí i Berniniho výzdobou, část jeho nejzajímavější historie se však skrývá pod podlahou. V podzemí leží pozůstatky antického pohřebiště, které přibližují počátky tohoto posvátného místa.
V tomto článku
Bazilika svatého Petra ve Vatikánu si ve středu 18. listopadu připomněla čtyři století od slavnostního vysvěcení současného chrámu. Výroční bohoslužbu vedl papež Lev XIV., který připomněl význam stavby pro dějiny křesťanství. Chrám, jenž každoročně přitahuje miliony poutníků a turistů, vznikal déle než sto let a na jeho podobě se vystřídalo několik generací architektů. Návštěvníci dnes obdivují především mohutnou kupoli, rozsáhlou chrámovou loď a bohatou sochařskou výzdobu. Mnohem méně známá je však historie, která se odehrává pod úrovní současné podlahy. Právě tam se dochovaly pozůstatky starověkého pohřebiště, které existovalo dávno před vznikem dnešní baziliky.
Stavba trvala více než sto let
Základní kámen současné baziliky byl položen 18. dubna 1506 za pontifikátu papeže Julia II. Nový chrám měl nahradit původní křesťanskou baziliku, která na stejném místě stála od čtvrtého století. Její vznik byl spojen s římským císařem Konstantinem I., za jehož vlády se křesťanství postupně stávalo významnou součástí života římské říše. Přestavba však byla mimořádně náročná a zasáhla do období dvaceti papežských pontifikátů. Na návrzích se podíleli například Donato Bramante, Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti nebo Carlo Maderno. Právě Maderno dokončil monumentální průčelí, které dnes návštěvníci vidí z náměstí svatého Petra. K slavnostnímu vysvěcení nové baziliky došlo 18. listopadu 1626 za papeže Urbana VIII.
Zajímavostí je, že některé nejznámější prvky dnešního chrámu vznikly až po jeho vysvěcení. Mohutný bronzový baldachýn nad hlavním oltářem byl dokončen v roce 1633. Také slavná kolonáda, která obklopuje náměstí před bazilikou, byla vybudována až v letech 1656 až 1667. Jejím autorem byl Gian Lorenzo Bernini, jeden z nejvýznamnějších představitelů barokního umění. Dnešní podoba celého areálu tak vznikala postupně a není výsledkem jediného architektonického návrhu. Čtyřsté výročí proto připomíná především vysvěcení chrámu, nikoliv dokončení všech jeho uměleckých a architektonických částí.
Pod chrámem se dochovaly antické hrobky
Pod bazilikou se nachází jedna z historicky nejzajímavějších částí Vatikánu. Starověká nekropole vznikla v době, kdy zde ještě nestála žádná velká křesťanská svatyně. Archeologické pozůstatky zahrnují římské hrobky, pohřební stavby i nápisy, které vypovídají o způsobu pohřbívání v prvních staletích našeho letopočtu. Některé hrobky si zachovaly výzdobu a stavební prvky typické pro tehdejší římskou společnost. Význam tohoto místa však nespočívá pouze v archeologických nálezech. Pod hlavním oltářem se nachází místo, které je podle křesťanské tradice spojováno s pohřbením apoštola Petra. Právě přesvědčení o jeho pohřbu se stalo zásadním důvodem, proč zde později vznikla první bazilika. Samotnou tradici je přitom nutné odlišovat od otázky jednoznačného archeologického určení konkrétních ostatků.
Podzemí baziliky navíc netvoří jediný návštěvnický prostor. Vatikánské krypty, v nichž se nacházejí hrobky papežů a dalších významných osobností, jsou od starověké nekropole oddělené. Do archeologické části se lze dostat pouze během předem rezervované prohlídky s průvodcem. Jedna skupina může mít nejvýše dvanáct účastníků a samotná návštěva trvá přibližně hodinu. Děti mladší deseti let do těchto prostor nesmějí a kvůli podzemnímu prostředí není prohlídka vhodná pro každého. Rezervace je povinná, takže běžná návštěva baziliky automaticky neznamená možnost prohlédnout si také starověké pohřebiště.
Výročí přineslo nové plány pro návštěvníky
Oslavy čtyřstého výročí byly v roce 2026 spojeny také s kulturními projekty a modernizací návštěvnických služeb. Mezi představenými záměry bylo zpřístupnění dalších prostor rozsáhlého areálu, včetně částí terasy a historických místností s architektonickými modely baziliky. Připraven byl rovněž projekt vícejazyčného zpřístupnění bohoslužeb prostřednictvím mobilních telefonů. Další iniciativa se zaměřila na sledování technického stavu historické stavby, které má pomoci s její dlouhodobou ochranou. Tyto projekty ukazují, že péče o chrám nekončí restaurováním uměleckých děl, ale zahrnuje také zabezpečení konstrukce a usměrňování návštěvnického provozu. Pro zájemce o návštěvu zůstává důležité předem ověřit dostupnost jednotlivých prohlídkových okruhů a jejich podmínky. Bazilika totiž i po čtyřech stoletích od vysvěcení slouží především jako místo pravidelných bohoslužeb.
