Kazachstán nabízí krajinu, která se výrazně liší od evropských horských a přímořských destinací. V národním parku Altyn-Emel se nachází obrovská písečná duna vydávající za určitých podmínek hluboké zvuky. Nedaleko leží barevné hory, starověká pohřebiště a rozsáhlé stepi, které patří k nejpozoruhodnějším místům Střední Asie.

V tomto článku

Na první pohled připomíná obyčejnou písečnou dunu, jakých jsou v pouštních oblastech tisíce. Jakmile se však po jejím svahu začne sesouvat dostatečné množství suchého písku, může se krajinou rozléhat hluboký tón připomínající vzdálené letadlo nebo mohutné varhany. Tento neobvyklý úkaz se nachází v národním parku Altyn-Emel, mezi horskými hřebeny na pravém břehu řeky Ili. Písečný masiv tvoří dvě výrazné duny, přičemž větší z nich dosahuje výšky přibližně 150 metrů a délky kolem tří kilometrů. Zvuk, kterým se místo proslavilo, se přitom neozývá nepřetržitě a některé návštěvníky může překvapit naprosté ticho. Rozhodující jsou totiž podmínky, za nichž se písek začne pohybovat.

Zvláštní zvuk vzniká při pohybu milionů zrnek písku

Za neobvyklým duněním nestojí žádné podzemní zařízení ani skrytá geologická aktivita. Zvuk vzniká při pohybu suchých písečných zrn, která se během sesuvu vzájemně ovlivňují a za vhodných podmínek začnou kmitat společně. Právě synchronizace jejich pohybu umožňuje vznik souvislého hlubokého tónu, který může trvat několik sekund, někdy i déle. Vědecké pokusy navíc ukázaly, že podobný zvuk lze vyvolat i v laboratoři, aniž by k tomu byla zapotřebí skutečná písečná hora. Důležitá je především velikost a podobnost jednotlivých zrn, dostatečně suchý písek a rychlost jeho sesouvání. Výzkum rovněž prokázal, že výška výsledného tónu nesouvisí jednoduše s rozměry duny, ale významnou roli hrají právě vlastnosti samotného písku.

Podobné zvukové projevy byly zaznamenány také v dalších pouštích světa, například v severní Africe nebo Asii. Neznamená to však, že každá písečná duna dokáže zpívat. Většina z nich zůstává při sesuvech zcela tichá, protože jejich písek nemá potřebné vlastnosti nebo není dostatečně suchý. Za příznivých podmínek může pohyb písku spustit i člověk, který začne sestupovat po strmém svahu. Výsledek ovšem není zaručený a závisí na momentálním stavu povrchu. Největší šanci mají návštěvníci v období suchého počasí, kdy písek neobsahuje nadměrné množství vlhkosti.

Nedaleko písečné hory se nachází krajina připomínající jinou planetu

Samotná duna přitom představuje pouze jednu z přírodních zajímavostí rozsáhlého národního parku. Nedaleko se rozkládají barevné hory Aktau, jejichž světlé, načervenalé a nažloutlé vrstvy vznikaly ukládáním sedimentů během dlouhých geologických období. Postupná eroze odhalila jednotlivé vrstvy a vytvořila členitou krajinu plnou hřbetů, údolí a skalních útvarů. Zcela odlišný původ mají blízké hory Katutau, jejichž podobu ovlivnila dávná sopečná činnost. Na poměrně rozsáhlém území se tak střídají písečné svahy, skalnaté oblasti, suchá údolí i místa s vegetací. Právě tato rozmanitost patří k důvodům, proč má oblast značný přírodovědný význam.

Zajímavostí je také mezinárodní ochrana zdejší krajiny. Tři vymezené části národního parku se v roce 2023 staly součástí světového přírodního dědictví v rámci rozsáhlého systému pouštních oblastí Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Tyto oblasti jsou výjimečné především schopností rostlin a živočichů přežívat v prostředí s horkými léty a velmi chladnými zimami. V parku žijí mimo jiné divocí osli, gazely a další druhy přizpůsobené suchému podnebí. Rozsáhlá chráněná území mají význam také pro migraci živočichů a zachování přirozených pouštních společenstev. Návštěvníci proto musí respektovat vyznačené trasy a omezení, která chrání zdejší citlivou přírodu.

Cesta k duně vyžaduje pečlivou přípravu

Přestože patří Zpívající duna mezi známé přírodní atrakce Kazachstánu, její návštěva se výrazně liší od běžného výletu do evropského národního parku. Výchozím bodem pro cestu bývá vesnice Basshi, odkud vede přístupová trasa dlouhá přibližně 100 kilometrů včetně návratu. Na některých úsecích se projíždí odlehlou krajinou s omezenými službami, a proto je nutné předem zajistit dostatek vody, paliva i vhodnou dopravu. Do chráněného území je rovněž potřeba vstupní povolení a pohyb návštěvníků podléhá stanoveným pravidlům. Samostatné plánování komplikuje skutečnost, že jednotlivé turistické cíle nejsou vždy propojené průjezdnými cestami. Například k historickým mohylám Besshatyr vede jiná návštěvnická trasa s odlišným vstupním místem než k samotné duně.

Pro cestovatele bývá přirozeným výchozím městem Almaty, odkud lze podniknout vícedenní výpravu do okolní krajiny. Výlet však vyžaduje počítat s delšími přejezdy a proměnlivými podmínkami na cestách. V létě mohou návštěvu výrazně zkomplikovat vysoké teploty, zatímco během chladnějších měsíců je nutné sledovat aktuální počasí a sjízdnost tras. Zvláštní pozornost si zaslouží také možnost přenocování, protože táboření není povolené na libovolném místě. Kdo chce kromě duny poznat i barevné hory a další přírodní lokality, měl by si vyhradit více času. Samotné hučení písku totiž zůstává přírodním jevem, který nelze předem naplánovat ani zaručit.